Historie poznávání
Poznávání je získávání, zpracování a uchování informací o okolním světě a o sobě samém.
Poznávání a cestování fascinovalo lidstvo od nepaměti. V krátkosti je možné zmínit pouze několik významných osobností,
který svůj život spojili s poznáváním. Kdo by neznal Marca Pola (1254-1324), benátského kupce a cestovatele,
který se proslavil svými cestami po Číně a byl prvním Evropanem, který podrobněji poznal východní Asii.
Kryštofa Kolumba (1451-1506), italského mořeplavce ve španělských službách, netřeba ani představovat.
Jeho objevitelská cesta se třemi loděmi Santa Maria, Pinta a Niňa, která ho přivedla
k břehům Ameriky, ačkoliv se domníval, že doplul na pobřeží Indie a místní obyvatelstvo proto nazval
Indy - Indios, je známa po celém světě. Objevitelů tohoto druhu je mnoho a nelze je všechny vyjmenovat.
Za zmínku však určitě stojí dobyvatelé obou geografických pólů.
Severního pólu dosáhl pravděpodobně jako první v roce 1909 americký badatel a cestovatel Robert Peary.
Jeho prvenství zpochybnil F. A. Cook, který pólu údajně dosáhl již roku 1908.
Vzhledem k nepřesným navigačním záznamům se již asi nikdy nedozvíme, kdo z obou stanul
jako první na severním pólu, prvenství však bývá přisuzováno americkému badateli Robertu Peary.
Co u severního pólu už asi nikdy nezjistíme, to se stalo u jižního pólu faktem, totiž dvojnásobné objevení, dvěma expedicemi,
které dosáhly pólu tak těsně po sobě, že žádná z nich neměla možnost využít výsledků té druhé. Jejich výkon lze tudíž pokládat za
naprosto rovnocenný. Byly to expedice norského badatele Roalda Engeberetha Gravninga Amundsena a anglického námořního důstojníka
a rovněž polárního badatele Roberta Falcona Scotta v letech 1911 - 1912.
Jako první stanul na jižním pólu Nor Roald Amundsen 15.12.1911, Robert Falcon Scott až o měsíc později a při zpěteční cestě z pólu
společně se svými druhy tragicky zahynul. Souboj obou představitelů se nesmazatelným způsobem zapsal zlatým písmem do dějin lidské
civilizace.
Z dob nedávno minulých můžeme připomenout Thora Heyerdahla (1914 - 2002),
norského mořeplavce a dobrodruha,
který zároveň patřil mezi nejznámější experimentální archeology a antropology.
Zasvětil svůj život experimentům poukazujícím na možnosti předkolumbovských cestovatelů překonávat světové oceány
za pomoci mořských proudů. Mezi jeho nejslavnější počin patří plavba z roku 1947, kdy na replice Inckého voru z balzového
dřeva Kon-Tiki bez větších obtíží překonal vzdálenost z Jižní Ameriky (přístav Callao - Peru) do Polynésie, na ostrov Raroira.
Šestičlenná posádka po 101 dnech urazila 6 880 km. Úspěch jeho výpravy posloužil jako podpůrný argument teorie o vzniku a šíření kultur.
Poznávání spojené s cestováním v dnešní době
je ideálním způsobem rekreace
umožňujícím spojení prožitku z pohybu i poznávání nových míst, památek, lidí a kultur. V moderní době nedochází již k žádným velkým
objevům a dobývání, ale lidé se rádi vracejí na místa, která se mnohdy stala v minulosti místy dramatických událostí. Cestování
a poznávání nových míst je vždy vzrušujícím zážitkem spojeným dnes často s návštěvou vzdálených zemí, což bylo
dříve výsadou pouze několika objevitelů. Díky modernímu způsobu přepravy není dnes problém navštívit jakoukoli část světa a
ponořit se tak do světa poznání.